Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvodní stránka > O obci > Historie

Historie obce Pasečnice

     Vznik obce Pasečnice se klade, podle dochovaných záznamů v kronikách a jiných spisech, do 13. století.
     První zmínka o Staré Pasečnici je z roku 1393. V tomto roce je jako první obyvatel pasečnické osady jmenován Probošt Racek a proboštství kladrubského kláštera zde zřejmě už dávno předtím hrálo svoji roli. Okolo let 1420 proboštství zaniklo. Ves v 15. století byla také vypálena a v roce 1579 zde byla pustina, kdy byl zřejmě zničen i kostel sv. Vavřince, jehož zříceniny se zde ještě nacházely. (Kostel sv. Vavřince byl umístěn ve Staré Pasečnici, pravděpodobně na místě chalupy čp. 43, kde se dosud lidově říká "U Kostelíků"). Ves byla docela pustá a její pozemky se dostaly do majetku domažlických měšťanů. Ve vsi byl také dvůr, který patřil komoře královské, od níž jej koupil měšťan domažlický Jakub Skala, rodák tlumačovský. Ten jej pak předal svému synovi Janu Skalovi, který jej v r. 1586 prodal obci domažlické za cenu pět set grošů míšenských. (Dle výtahu zemských desek - černé knihy instrumentní kropenaté z r. 1586 litt. E.)
     Město Domažlice dne 4. 4. 1590 se rozhodlo obnovit a českým lidem osadit ves novou stejného jména. V témže roce byla osazena poloha před rybníkem, bližší Strakovu.
     Nový díl byl nazván Nová Pasečnice. První písemná zmínka o Nové Pasečnici je z r. 1789. Podle císařského patentu ze dne 1. 3. 1777 byly obci domažlické zkonfiskovány čtyři dvory a sice: dvůr pasečnický, poplužní dvůr havlovický, menší dvůr českokubický a dvůr býšenský a usazeni na nich tzv. "Familianti". (Dle spisu "Lusy" J. Š. Baara). Z bývalého dvora v Pasečnici zbyly pouze názvy, které se udržely, a to v části na "Ovčíně" stával panský ovčín, v chalupě čp. 5 Nová  Pasečnice "U Kravarníků",  chalupě čp. 7 Nová Pasečnice "U Sládků" byl panský pivovar a v chalupě čp. 3 bývalo sídlo panského šafáře.
     Pasečnice tvořila do r. 1882 s Českou Kubicí, Babylonem, Havlovicemi a Petrovicemi vesnickou obec domažlickou s rychtářským právem v Petrovicích.Tohoto roku byla spojena s Českou Kubicí v politickou obec Pasečnice. Tento svazek trval do r. 1916, kdy došlo k rozdělení ve dvě samostatné politické obce: Pasečnice a Česká Kubice. Obec Pasečnice dle výnosu Zemského výboru musela bezplatně předat 304,71 ha vlastního katastru obci Česká Kubice.

Název obce

     Název obce úředně uznán až v roce 1923 a zněl Pasečnice, kdy před tím se užívaly názvy podobně jako Posečnice, Pažežnice, Pažešnice, Pašešnice.Název pravděpodobně vznikl substantivisující příponou -ice z adj. pasečná (=na posekání se vztahující, např. posečný čas Jg. III, 323) a pasečná (=na paseku se vztahující, t. 36) t. poloha, ves aj.(Profous Antonín:" Místní jména v Čechách". Praha ČAVU 1951).

Zeměpisné a přírodní poměry

     Obec Pasečnice se nachází v jihozápadních Čechách v okrese Domažlice, ve vzdálenosti 8 km od okresního města Domažlice, na 49,23 stupni severní šířky a 12,54 stupni východní délky (podle Greenwiche) v nadmořské výšce 515 m (Stará Pasečnice) a 517 m (Nová Pasečnice) - viz: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR.Praha, FSÚ 1978.
     Samotná obec se rozkládá v dolině mezi vrchy - jižně od obce "Na hrbu", jihozápadně Skalkou neboli Salkou, západně od Nové Pasečnice "Škalkou", na sever ˇ"Škálou", na východě "Šafranicí".
     Z obce Pasečnice vedou silnice - cesty do těchto míst:
- ze St. Pasečnice, kolem bývalé Obecné školy do obce Stráž (3 km) a odtud do okresního města Domažlice (7,5 km),
- ze St. Pasečnice do části "Stará Huť" a odtud lesem-cestou tzv. "Sedláckou" do České Kubice (4 km) a dále pak do Folmavy, na hraniční přechod se SRN (9 km).V dávných dobách tato silnice hrála významnou roli - spojnice z Čech do Bavor,
- ze St. Pasečnice, cesta polní-lesní vedena kolem býv. osady Šnory do obce Spálenec (Prenet/4 km), neb z části Stará Huť také do obce Spálenec (Prenet/4,5 km),
- z N.Pasečnice, část "Dvory" do obce Havlovice (4 km) a odtud do okresního města Domažlice (8 km),
- z N. Pasečnice, část "Dvory", přes zástavku ČSD Babylon do obce Babylon (3 km).
     Z vrchu "Ve skalách" severovýchodně od Pasečnice přitéká mezi Šáfranicí a návrším "Na škále" potok, který teče pod cestou vedoucí do obce Pelechy a stéká se pak s potokem tekoucím od Šnor.Plní spolu s potůčkem, tekoucím z malého rybníka ve Staré Huti, rybník (2,97 ha) v Nové Pasečnici.Na hrázi rybníka bylo v roce 1973 vybudováno stavidlo, jímž se reguluje odtok vody lukami do dalších třech rybníků "Strakovský, Radešovský a Zelenovský, odtud k železničnímu nadjezdu, kde se stéká se Studenou Bystřicí.Dále pak pokračují přes obec Havlovice do úpravny vod "V potocích", v blízkosti města Domažlice, kde byla pro město využívána jako pitná voda do ledna 1988, kdy byla úpravna zrušena.Město Domažlice pak začalo využívat pitné vody přivedené z Nýrska.
     Velkou část západní hranice pasečnického katastru tvoří Studená Bystřice, která pramení na Černé hoře (778 m n.m. - 1,5 km severně od Čerchova) a rozděluje se na dva samostatné toky, z nichž jeden Teplá Bysřice teče k České Kibici, Folmavě a do Bavor. Druhý tok Studená Bystřice teče k Babylonu a "Slejfu", kde po spojení s potokem tekoucím od Pasečnice, tvoří Zubřinu.
     Půda v pasečnickém katastru pochází ze zrnité žuly, obsahující živec, křemen a slídu.Žula zaujímá nejzápadnější pruh katastru podél Bystřice a železniční trati.Rozsáhlý lom na ní byl z zastávky ČSD Babylon.Lámala se v něm a zpracovávala žula porfyrová, která měla mnoho křemene a velké krystaly živce.Často se v této žule nalézaly nepravidelné lože a shluky drobnozrné žuly (jádro), v nichž převládala temná slída hořečnatá.Vzrostlé veliké krystaly živce a časté temné vnitřní shluky drobnozrnné tmavé žuly dělaly babylonskou žulu zvláště charakteristickou.Ornice, vzniklá ze žuly, je hodně písčitá, písek z ní je zásluhou křemene ostrý.Čím více má hornina živce a méně křemene, tím je půda úrodnější.Ostatní část pasečnického území zaujímá rula a svor, vyskytuje se i amfibolit. Lom na slídnatou rulu v desky (plotny) byl otevřen v místě zv. "Na Škále". Hodila se zvláště k překládání polních můstků a podobně. K pracím kamickým se nehodila. Poskytuje půdu prostřední úrodnosti, zpravidla stejnoměrnější, zemitější a lepší než žula. Svor je velmi dokonale vrstevnatá smíšenina slídy a křemenem, větrá poměrně velmi snadno, rozpadá se ve slídnatou a křemennou skalní drť, jež poskytuje málo živnou půdu, tím neúrodnější, čím je svor na slídu chudší. Hodí se jen na půdu lesní.
      Z hornin je nutno ještě jmenovat kamenečnou břidlici, jež je v Skalce-Salce prostoupena jemnými zrnky kyzu železného, která k vykvetení kamence přispívají. V 18.století byl z ní na Huti kamencové nebo prostě na Huti připravován na velkokamenec.Kamenec byl získáván z břidlice kamenečné, která se dolovala v rozsáhlém dolu "Salka".

Obyvatelstvo

     Obec Pasečnice je dosud rozdělena na dvě osady: Stará Pasečnice a Nová Pasečnice.Stará Pasečnice má čtyři části: "Vovčín", "Za rybníky", "Ves" a "Stará Huť".Nová Pasečnice má dvě části: "Dvůr" a "Chalupy". Výměra katastru obce činí 776 ha (podle Retrospektivního lexikonu obcí ČSSR 1850 - 1870 - FSÚ Praha, 1978).Obě osady jsou zvlášť očíslovány.
     
     Přehled o počtu obyvatelstva a domů:

Rok Pasečnice
poč.
obyv.

poč.
domů
Nová
poč.
obyv.

poč.
domů
Stará
poč.
obyv.

poč.
obyv.

1850

-

-

-

-

968

-

1869

663

85

223

32

440

53

1880

616

91

244

34

372

57

1890

623

104

250

39

373

65

1900

623

96

254

36

369

60

1910

579

101

248

39

331

62

1921

555

101

228

39

327

62

1930

521

112

211

48

310

42

1950

313

100

159

42

154

58

1961

294

81

144

-

150

-

1970

258

74

125

33

133

41

1980

208

-

95

-

113

-

1990

186

64

79

31

107

33

 

    Na základě sčítání lidu v roce 1921 měla obec Pasečnice celkem 555 obyvatel, z toho 546 Čechů, 9 Němců. Dělníků bylo 86, živnostníků 8, zaměstananců 8 a zemědělstvím se živilo 22 obyvatel.

Ke dni 1. 1. 1932 bylo v obci Pasečnice celkem 105 popisných čísel, z toho bylo:
ve Staré Pasečnici = 63 celkem, v tom: zděných 39, dřevěných = 24,
v Nové Pasečnici = 42 celkem, v tom: zděných = 33, dřevěných = 9.

Ke dni 1. 1. 1932 bylo v obci Pasečnice vyučených řemeslníků: tesařů=9, zedníků=20, truhlářů=7, bednářů=2, krejčí=4, obuvníků, zámečníků=4, kolářů=4, kovářů=6, mlynářů=4, elektromontérů=1, kameníků=15, knihařů=2, holičů=1, automechaniků=11.
Dále v téže době bylo v obci: řídící učitel=1, učitelka=1, hostinští=4, obchodníci=2, hokyně=1, lesní adjunkt=1, lesní hajný=1, respicient finanční stráže v.v. = 1.
Dále bylo k uvedenému dni celkem 32 výměnkářů, a to:
ve Staré Pasečnici = 19
v Nové Pasečnici = 13.

     Obyvatelstvo pasečnické sestávalo z velké většiny z chudého dělnického lidu.Po zrušení roboty v roce 1848 chodívalo několik zdejších cudších rodin "do kraje" - tzv. "Kalounkáři" a to muži i ženy.Procházeli skoro celé střední Čechy, kde se zdržovali přes celé léto a na zimu se skromným výdělkem se vraceli domů. Kalouny nakupovali v továrně v Domažlicích. Jinak se tito lidé živili polním hospodářstvím a dřevorubectvím. Koncem let 1860 začali zdejší dělníci chodit do lesů i do dalekého okolí na smolu lesních jehličnatých stromů, hlavně smolu smrkovou, kterou dodávali do továrny v Brodě n. Lesy.Práce to byla na tehdejší poměry velmi výnosná, ale také velmi nebezpečná, neboť rýpání smoly bylo lesním úřadem přísně zakázáno, a tudíž i lesním personálem velice stíháno. Dělníci - smolaři, proto chodili většinou ve skupinách kvůli snadnější obraně. Většinou chodívali za poledne a smolu si vždy ukrývali v houštinách lese a v noci ji pak solečně odnášeli přes hranice do Brodu n. Lesy. Byli to lidé odvážní a nebojácní a byla na ně podívaná, když šli bosi, šat smolou polepen a potrhán, s pytlem na zádech s menším pytlíkem v ruce a v druhé ruce "šnycar", tj. nůž na rýpání smoly.V pozdějších letech lesy silným kácením velice prořídly, takže bylo smoly již málo a v řídkem lese se smolaři mohli jen těžko ukrývat před stíháním lesního personálu, a tak smolaření zaniklo.V sedmdesátých letech 18. století zde začala hromadná výroba krabiček na fosforové sirky a ta se udržela až do roku 1900, kdy sirky fosforové byly vytlačeny sirkami švédskými.Výrobou krabiček se zabývaly skoro všechny rodiny v obci, a to převážně jen v zimě. Byla to práce dosti namáhavá a málo placená, neboť za jeden tisíc krabiček dostávaly jen 60 krejcarů. Dříví k výrobě si rodiny musely koupit samy.Celý týden pracovala celá rodina i s dětmi od rána (často od 4,00 hodin) až do večera (někdy až do 11,00 hodin v noci).V pátek večer se usešené krabičky počítaly a na každý tisíc se muselo dát 5 kusů navíc.Ty se pak dávaly do žoků a v sobotu se naložily na trakař a odvezly se buď do Domažlic nebo do Trhanova, kde se odevzdávaly do skladiště.Početné rodiny vydělaly za týden až 5 zlatých.V letech osmdesátých 18. století a dalších, skoro až do I.světové války v r. 1914, chodili zdejší dělníci i domkáři na žňové práce do blízkých Bavor - do dunajské roviny mezi Řeznem a Štrubinou. Někteří tam zůstávali i na česání chmele a na sklizeň brambor, takže si přinášeli domů často pěkný výdělek. Zdejší lid jest z velké většiny pracovitý a šetrný. V letech devadesátých 18. století začali dělníci dojíždět za prací do Německa. Nejdříve do Saska, kde pracovali při stavbách drah, silnic, vodovodů, plynovodů, průplavů i podniků.V dalších letech se rozjížděli po celém Německu a to od hranic francouzských až k Severnímu a Baltickému moři.Toto vše ustalo po 1. světové válce.
Počátky vybavenostii domácností zdejších občanů se projevilo zejména u rozhlasových přijímačů.Od roku 1945 vlastnilo 19 rodin rozhlasový přijímač, z toho ve Staré Pasečnici=10 a v Nové Pasečnici=9.

Památky v obci

Staré lípy

     V obci se nacházelo celkem 6 mohutných starých líp.
V současné době z uvedeného počtu jsou již jen tři lípy v těchto místech.1)"u Vodkřížů", 1)"u Škarvanů", 1)"u Maksů".Chráněným přírodním útvarem s stala lípa "u Maksů" v čp. 30 Stará Pasečnice, která je 400 let stará, má výšku 21 m obvod 440 cm.K záchraně této památné lípy a k zajištění bezpečnosti silničního provozu, neboť kořeny této lípy narušovaly stav bývalé opěrné zdi, rozhodl Obecní úřad v Pasečnici postavit novou opěrnou zeď z kamene, který byl dovezen ze Zavlekova u Horažďovic. Stavbu prováděli občané - Josef Hinterholzinger, kameník Stará Pasečnice čp. 57 a Šimon Kralovec, zedník ze Staré Pasečnice čp.26, nyní bydlící v Domažlicích a ostatní občané obce.Stavba nové opěrné zdi si vyžádala 36 tun kamene s celkovým nákladem 105 tis. Kčs, byla postavena v roce 1992 v délce 41 m.

Dřevěné stavby

     V obci se nacházelo mnoho dřevěných staveb se zachováním staré původní podoby.
Byly sroubeny z otesaných trámů podložených kamennou podezdívkou.Štěrbiny mezi trámy byly upěchovány mazanicí (hlína smíchaná s plevami). Střechy byly doškové, šindelové i taškové.
Později lidé šindelové střechy překrývali eternitem, aby tak zmenšili nebezpečí ohně. V "peření" bývala vyřezávána okénka čtverhranná i srdíčková. Přes peření z hřebenu střechy vyčnívala šindelová "valba". Ve Staré Pasečnici bylo několik krásných vjezdů do dvorů. Vratové pilíře měly výklenky ("kapličky") zdobeny svatými.
    Za kulturní památku je vyhlášena zemědělská usedlost čp. 38 "U Svarbů". Na levé straně dvora stojí přízemní stavební roubené z kuláčů. Jeho štítová strana leží pod úrovní silnice, takže venku lze vidět jen horní část stěny a lomenici. Na obytné stavení navazuje ohradní zeď s polokruhem zaklenutou brankou a branou, po jejíž stranách jsou dvě drobné ničky. Zadní stranu dvora uzavírá roubená stodola.
    Pro starý svéráz, hojnost krásných pohledů (stavení jsou hodně roztroušena, planými stromy obklíčena, z mnoha stran je k nim přístup) je Pasečnice vyhledávána jako "malířsky vděčná" našimi malíři.

Křížek u silnice směrem na Stráž

     Na kamenném hranolovém soklu s kapličkovým nástavcem je vztyčen litinový křížek. Přední stranu soklu zdobí jednoduché obrazce, provedené v plochém reliéfu. Dnes je křížek z části poškozen.

Archeologická památka (neprozkoumána)

Jak již uvedeno, ve středověku byl ve Staré Pasečnici v čp. 43 "u Kostelíku" kostel sv. Vavřince. Domněnku posiluje, že při stavbě stodoly v roce 1907 se při kopání přišlo na kamenné základy.

Starostové obce

      Po zavedení  samosprávy do obcí kolem let 1860, tvořily obce Pasečnice, Babylon, Česká Kubice, Havlovice a Petrovice jednu politickou obec a starostou byl povětšině zvolen občan obce Petrovice.
      Prvním starostou v obci Pasečnice byl Jiří Rojt, chalupník ze Staré Pasečnice čp.2, lidově zvaný "Vovčák", který úřadoval pro uvedené obce. Druhým starostou byl Matouš Šlajs, chalupník z Nové Pasečnice čp. 5, dle přezdívky po chalupě "u Kravarníků", který vládl správu obcí do roku 1882, kdy se obce Havlovice, Petrovice a Babylon od Pasečnice oddělily. Od té doby tvořila Pasečnice s osadou Česká Kubice jednu politickou obec až do roku 1916, kdy se Česká Kubice osamostatnila. Po starostovi Šlajsovi, který starostoval několik period, byl starostou Matouš Rojt, chalupník ze Staré Pasečnice čp. 2, lidově zvaný "Vovčák", který se ve starostenství se Šlajsem střídal.
Pak následoval rolník Jan Forst z Nové Pasečnice čp. 12, lidově zvaný "Žák". Po něm zase následoval Matouš Rojt "Vovčák" a po něm starostoval nějaký čas rolník Josef Bauer ze Staré Pasečnice čp. 33 "Vojta". Po něm zase byl až do roku 1908 Matouš Rojt. Od roku 1908 do roku 1911 byl starostou Jan Kupilík, chalupník ze Staré Pasečnice čp. 35 "u Fořtů".
Od roku 1911 do roku 1919 starostoval Josef Kulhánek, chalupník ze Staré  Pasečnice čp. 31 "u Zíků". Od roku 1919 do roku 1922 byl starostou Josef Hinterholzinger, domkář a dělník ze Staré Pasečnice čp. 24 "Parkán". Od roku 1922 do roku 1927 pak Jakub Weber, domkář a dělník ze Staré Pasečnice čp. 13¨"u Drkalů". Od prosince 1927 do ledna 1932 byl starostou Václav Holštein, chalupník z Nové Pasečnice čp. 16 "u Maksů". Po něm nastoupil Jan Hinterholzinger, chalupník a dělník z Nové Pasečnice čp. 16 "u Hučitelů".
Po J. Hinterholzinerovi, který úřadoval od ledna 1932 do 18. června 1938, kdy byl zvolen starostou Jan Sladký ze Staré Pasečnice čp. 10 "u Zelenků", chalupník a kameník, který vedl správu obce po celou dobu druhé světové války, až do jejího zakončení. Od 31. 5. 1945 byl zvolen předsedou Místního národního výboru Martin Rojt z Nové Pasečnice čp. 17, obchodní přiručí, který se této funkce vzdal dne 2. 9. 1945. Od té doby až do dne voleb dne 26. 5. 1946 úřadoval Václav Hinterholzinger, zaměstnanec ČSD ze Staré Pasečnice čp. 25. Po volbách nastoupil úřad Antonín Duffek, chalupník a lesní dělník z Nové Pasečnice čp. 38 "u Koroptvičků", který se dne 9. 2. 1947 úřadu vzdal a po provedené volbě dne 9. 2. 1947 pak byl zvolen předsedou MNV Adam Duffek, rolník z Nové Pasečnice čp. 36 "u Šafářů", který tuto funkci vykonával do června 1950. Dále předsedou MNV byl zvolen Tomáš Červený z Nové Pasečnice čp. 37 "u Kryšpínů", který vedl správu obce od roku 1950 do roku 1960. Po něm od 24. 6. 1960 tuto funkci převzal Matěj Ticháček z Nové Pasečnice čp. 26 "u Kameníčků", který funkci předsedy MNV vykonával i po sloučení obcí Pasečnice, Pelechy, Stráž a Nevolice v roce 1964 až do roku 1983, kdy odešel do důchodu. Po volbách v červnu 1964 bylo sídlo předsedy MNV v obci Stráž - MNV Stráž. Od roku 1983 do 5. prosince 1990 funkci předsedy MNV Stráž vykonával Josef Duffek z Nové Pasečnice čp. 36 "u Šafářů".
      Po listopadových událostech v roce 1989 v tzv. "sametové revoluci" byl zvolen starostou obce Pasečnice Josef Duffek z Nové Pasečnice čp. 7 "u Sládků".

První světová válka 1914-1918

       Pro službu válečnou bylo povoláno celkem 53 mužů z obce Pasečnice, z toho: 31 mužů ze Staré Pasečnice, 22 mužů z Nové Pasečnice.
       Domobranci, kteří byli za války odvedeni a prodělali službu válečnou - celkem 61 mužů, z toho:
40 mužů ze Staré Pasečnice a 21 mužů z Nové Pasečnice.
       Z celkového počtu bylo 36 mužů raněno, 17 mužů padlo nebo zemřelo v nemocnicích a 3 muži byli nezvěstní.
Na počest padlým v 1. světové válce vybudovala obec Pasečnice, z podnětu hasičského sboru, pomník, který byl odhalen dne 21. 5. 1923 za značné účasti státních úřadů, městské rady domažlické, celé hasičské župy, legionářů, cizích hostů, zdejších občanů i z okolí.

Druhá světová válka 1938-1945

        Nikdo z pasečnických občanů nebyl zabit ani zraněn a dne 5. 5. 1945 Američané odešli z obce k městu Domažlice.

Pasečnice od r. 1945-1993

         Pasečničtí občané se ihned po válce zaměřili na opravu nebo obnovu, válkou poškozeného nebo zničeného svého majetku. K tomu účelu obdržel MNV v Pasečnici od Okresního národního výboru v Domažlicích částku 80.000,- Kčs. Místní národní výbor uvedenou částku rozdělil mezi devět nejvíce postižených občanů, kterým byly zničeny jejich majetky.
         Výstavba nové smíšené prodejny v obci se prováděla od roku 1971 do roku 1972. Celkové skutečné náklady činily 350.000 Kčs a hodnota díla 620.000 Kčs. Bylo odpracováno 1200 brigádnických hodin zdarma. Provoz v nové prodejně byl zahájen v měsíci srpnu 1972.

Elektrifikace obce

          Dne 20. 1. 1946 bylo v obci započato se stavbou elektrické sekundární sítě a dne 14. 3. 1947 byla práce ukončena a dne 19. 3. 1947 se prvně rozsvítilo v obci. Tato událost byla téhož dne v hostinci "u Kačerů" náležitě oslavena při hudbě Konrádyho z Domažlic. Bylo hodnosti jídla, koláčů a také pití. Hosté i občané se při veselé a družné zábavě dočkali rána.
          Dnem 1. 7. 1993 byla započata elektrifikace samot čp. 20 "u Kirglů" a čp. 21 "u Honesů".

Veřejný rozhlas

          Dnem 3. 9. 1948 byl v obci dán do provozu veřejný rozhlas.

Veřejná telefonní stanice


          V roce 1945 byl zahájen provoz veřejné telefonní stanice.

Autobusové spojení

V roce 1961 začal jezdit autobus do obce Pasečnice. Prodloužení autobusové linky do obce Pelechy se uskutečnilo v roce 1964.

Cestovní ruch

Obec Pasečnice byla vyhledávána malíři. V posledních letech projevili zájem také chalupáři a turisté. V současné době se nachází v obci 30 rekreačních domků a chat, z toho největší počet 14 je v části Stará Huť.
Nedaleko nad obcí, na úbočí porostlého vrchu Skalky (620 m n. m.) se nachází skalní sluj Salka, jejíž dno i přilehlé "štoly" jsou zaplaveny vodou. Salka je turisty velmi vyhledávána nejen v létě, ale také v zimě, kdy lze spatřit v přední části nad jezírkem rampouchy. O této tajemné sluji se vypravují různé pověsti, z nichž alespoň jednu uvádíme: "Před dávnou dobou se zde zaměstnávalo několik set lidí dobýváním břidlice kamenečné. Jednoho dne, když byli lidé v nejpilnější práci, počala se voda v silných proudech ze všech stran valiti tak, že překvapeným dělníkům nezbývalo času uniknout včas hrozícímu nebezpečí, a proto přes 200 dělníků zahynulo náhlou záplavou a bylo pohřbeno v hlubinách sluje. Majetník dolu, dozvěděv se o neštěstí, prchl v noci z Huti a sluje nevytratila a naplňuje jeskyni ve všech jejích prostorách. Dnes říkají lidé jeskyni "velká díra" na rozdíl od "malé díry", která se nacházela vlevo cca 150 m od jeskyně na temeni vrchu vpravo u pěšiny směřující z lesa ke "Vsi". V prostoru "malé díry" na katastrálním území Pasečnice, lesní parcela č. 970/1 byl postaven dřevěný
"Trigonometrický bod 94, který byl po roce 1960 zlikvidován z důvodu již nekvalitní stavby.
V polovině padesátých let tohoto století domažličtí rybáři přišli s myšlenkou posílit tok Zubřiny vodou ze Salky. Průzkumem objektu Salky zjistili pětimetrový sloupec vody. První pokus o prokopání odpadového koryta lesem dolů k silnici se ukázal jako nereálný. Jednak vzhledem ke skalnatému podloží a jednak k jeho nutné hloubce, aby byla všechna voda ze Salky odvedena. Za tím účelem se obrátili na MěstNV v Domažlicích. Po zvášení MěstNV byl dán souhlas k tomu, aby byla Salka vypumpována požární technikou. A tak nastoupili nadšenci z řad požárníků se dvěmi nejsilnějšími pumpami. Čerpání trvala více než čtyřiadvacet hodin, ale odvodnění se nepodařilo. Průzkum byl proveden znovu, jako poprvé na nafukovacím člunu, který byl dolů spuštěn a průzkumníci k němu sestoupili po žebříku, položeném po strmé stěně ke dnu. Tam se ukázaly dvě chodby do dvou stran. Jedna krátká, jen asi dva metry, druhá asi o tři metry delší. Celý "objekt" dělá dojem závalu, především v obou chodbách. Voda prosakovala stropy a praménky ze stěn chodeb. Průzkumníci přinesli pak na "světlo boží" několik jakýchsi krápníků, dlouhých kolem dvaceti centimetrů, poměrně silných v průměru, velmi tvrdých na omak i vryp, jakoby silně pokrytých rezem. Tento nález byl pak předán MěstNV Domažlice, který zprostředkoval geologické zjištění. Výsledek není znám. Salka se zaplnila vodou do své předchozí podoby asi po týdnu. Průzkum nebo zjištění síly pramenů z větší hloubky se dále neprováděl.. (Dle článku "Tajemství Salky" Antonína Echntera, uveřejněný v okresním týdeníku "Domažlicko" č. 35 ze dne 31. 8. 1990).
Na Skalce-Salce  v roce 1943 byl otevřen srub s rezervoárem užitkové vody, která byla čerpána přímo z jeskyně. Srub byl nastaven a využíván učni Učňovské školy v Domažlicích. Po roce 1960 byl rozbrán a odvezen do objektu Učňovského střediska Kdyňských strojíren v Domažlicích.